Fotogalérie 2005: Milan Vojtek

2.3.2006 7:40 Milan Vojtek

Fotogalérie 2005: Milan Vojtek

Aniž bych chtěl konkurovat známému expertovi na fotografie z železničního prostředí, chtěl bych se pokusit o malé ohlednutí za rokem 2005, jak jsem jej zaznamenal při svých toulkách kolem kolejí. A upozorňuji zrovna, že to kromě fotek poetických to jsou také fotky o zoufalství. I když, ty nejkrutější nechávám do jednoho z dalších příspěvků, který bude věnován nehodám na přejezdech s bohatou, ale depresivní fotodokumentací.


 

 


 

Tanvald. Nemohl jsem si lépe naplánovat cestu do Tanvaldu, než v den, kdy tam vrcholila zimní kalamita. Pozvání strojvedoucího pražského rychlíku na svezení jednou z „edit“ skončilo focením v zasněženém Tanvaldu. Mít videokameru, předložil bych záběry motoru 810, který nad sněhem na kolejích zvítězil až na čtvrtý pokus, když tři rozjezdy skončily uváznutím a couváním. Takto nabízím alespoň pohled na sněhovou frézu. Že ji není radno podceňovat, o tom jsem se přesvědčil sám, když mě nehorázně zkoulovala. 



Karpaty. Ve stanici Uherský Brod chtěla posádka parního vlaku skupinovou fotku. Samozřejmě klasiku, snímek z osy koleje, jak stojí před dýmnicí rosničky 464.202. Ještě, než z lokomotivy sestoupili, vznikla fotka, která má snad lepší vypovídací hodnotu, než uniformní pózování.

 

Zoufalství. Poslední okamžiky provozního života lokomotivy 354.1217. Hornoheršpické depo bylo v relativně krátkém období svědkem konce Albatrosa 498.106 a po něm i 354.1217. Zatímco Albatros svou poslední cestu dokončil (byť s narychlo povolanou laminátkou, které mu pomáhala ve stoupání za Tišnovem), Všudybylka dopadla špatně. Na poslední cestě byla dovlečena ze Střelic zpět do Brna. Z kabiny komentuje zánik provozní lokomotivy reportér České televize (kterého jsem na akci přizval) před strojem jde strojvedoucí pan Jaša. Smutný výraz v jeho tváři hovoří za vše. 

 

Dolní Loučky jsou šotoklasikou. Takže není divu, že když mě jízda 475.101 vytáhla k Tišnovu, musel jsem si odskočit na oblíbené místo fotografů, abych tam zachytil neméně oblíbený stroj řady 350. Konečně, i přátelé strojvedoucí po vyjetí z tunelu často zabrousí pohledem na skálu, aby viděli, jestli jsou někomu šotomodelem.

 

Brno-Obřany. Na jaře slavilo Blansko výročí sta let od povýšení na město. Při té příležitosti jel do Blanska parní vlak s lokomotivou 433.001. Trochu ve stínu této akce zůstala jiná jízda parního vlaku. 475.101 Měla namířena na Prudkou. A já si na ni počkal v Obřanech, abych chytil její odraz v hladině Svitavy.

 

Závody. Tahle fotka má mezi snímky z roku 2005 zvláštní místo. Na stanovišti strojvedoucího na lokomotivě 230.087 jsem při odjezdu ze Zaječí do Břeclavi viděl, že výpravčí postavil zelenou vlnu na obě koleje. Co nás předjíždělo, byl nexák. No a takhle se mi jej povedlo zachytit za jízdy z lokomotivy, která si to také zrovna nejela krokem.

 

Setkání. Mekkou milovníků páry se stala Lužná. No, a já se tam jel podívat taky. Z nočního focení vzešla fotka, která jednohlasně zvítězila v anketě mých přátel jako tip na „péefko“. Jiný snímek jsem si dovolil zařadit do této kolekce. 

 

Pernštejn I. Oslavy staré tišnovky přilákaly na začátku prázdnin na jubilující trať spousty fanoušků. Byť bylo zjevné, že některé akce se uskutečnily především pro potěchu jednoho z organizátorů (který pak více než organizoval jezdil a fotil), spokojeno bylo více lidí. Nezvykle kouřící brejlovec, opouštějící stanici Nedvědice, je ale z kouře viněn neprávem. Ten má na svědomí v zeleni ukrytá vlaková 475.101.

 

Pernštejn II. Ještě jeden záběr věnuji oslavám na staré Tišnovce. Byť nejsem příznivcem lpění na jednom místě a následném zahlcování všeho možného snímky z téhož místa, v případě 850.001 udělám výjimku. Také motoru to pod dominantou Pernštejna slušelo.

 

Coca-Cola I. Další snímek už patří toulkám Slovenskem. Samozřejmě také ve stopách Coca-Coly. Takto jsem si na ni počkal v údolí Váhu, jak se žene do Vrútek…

 

Gorilka. V údolí Váhu jsem byl i následující den. Krpeľanská vodná nádrž je oblíbeným cílem fotografů. Také jsem tam strávil nejednu hodinu. Vyzkoušel jsem snímky z již populárních míst a pokoušel se najít i jiné pozice. Jedna z nich se nabízela hned od domů na kraji obce Ratkovo.

 

Coca-Cola II. Návrat domů a jeho načasování. Kamarád a soused věděl, že budu fotit. A tak když se Coca-Cola přehnala obloukem za stanicé Trenčianske Bohuslavice, hned mu bylo jasné, že bude fotomodelem. Na polní cestě viděl známé auto a věděl, že fotím. Zde je výsledek.

 

Rendez. Čím je pro české kraje Lužná, tím je pro Slovensko mejdan mašinek v Bratislavě. Jeden z našich klubáků stojí v pozadí mise Albatrosa na tuto akci. Jeden rok se do Bratislavy přihnalo dvojspřeží Albatrosů. Protože ale 498.104 dohnal stejný osud, jako 498.106, v roce 2005 už modrému Albatrosovi kontrovala v čele zelená barva 486.007.

 

Pendolino. Italský zázrak budil pozornost vždy a všude. Dravec, připravený ke skoku? Často spíše umírající had. V době, kdy ještě nestačilo ukázat své slabiny, jsme se potkali v Praze. Stativ byl doma a tak nezbylo, než zatajit dech, pevně chytit fotoaparát a…

Závěrem

Nedělám si zásluhy, že jsem nejlepší z fotografů, to rozhodně ne. Jsou mnozí lidé, kteří produkují super snímky. Fotím tak, jak cítím. A odmítám trávit hodiny u počítače, abych tu umazal sloup, tu vyretušoval auto či jiný rušivý prvek. Fotím železnici takovou jaká je ve skutečnosti. S rezavými lokomotivami, unavenými lidmi i s nadšenci kolem. Tyto fotky jsou odrazem reality, ne montáží lokomotivy na počítačem klonovanou krajinu. Snad se alespoň někomu zalíbí.

Súvisiace odkazy